Onoho vlahého májového večera se v pražském Lucerna Music Baru sešla vskutku pestrá sestava. Ani ne tak z hlediska stylového (neb celý večer se nesl ve znamení jediného žánru) ale spíše z hlediska geografického. Čtyři kapely, čtyři různé kontinenty. A také čtyři přístupy k death metalu jako takovému. Poutavá konfrontace skandinávského old school, klasického US techno deathu a divokých pralesních blastbeatů přímo lákala k návštěvě, tím spíš, že všechny tři zúčastněné ikony patří na poli live performancí mezi ty nejvíce spolehlivé.

Do Lucerny sestupuji někdy v polovině setu DAWN OF AZAZEL, novozélandských to šiřitelů zlověstné mixtury black a death metalu. Soudě podle neutrálních tváří přihlížejících jsem rozhodně nebyl sám, koho exotičtí extrémisté moc neoslovili. Poměrně stereotypnímu a posluchačsky nezábavnému setu nedokázal předat potřebný náboj ani neúnavný frontman Rigel Walshe. Ke cti tetovaného maskota DAWN OF AZAZEL lze sice připočíst aktivní až fanatické povzbuzování publika, nicméně to raději setrvávalo v tiché rezignaci netrpělivě očekávajíce příchod prvního velkého jména večera.

Severskou klasiku GRAVE jsem za poslední roky viděl třikrát a pokaždé jsem si odnesl vysoce pozitivní zážitek. Pokud znáte post-comebackový materiál a shlédli jste výtečné DVD „Enraptured“, tak jistě víte, o čem mluvím. Kysele se tvářící kmotr švédského death metalu Ola Lindgren a jeho kumpanie znovu předvedla jisté vystoupení a nabídla přesně to, co od ní příznivci staré školy očekávali – tedy důslednou rekapitulaci zásadních milníků diskografie. Logicky tedy zazněla stylotvorná klasika ve jménu „You´ll Never See…“, „And Here I Die“ a nezbytné „Into The Grave“, jakožto závěrečné položky playlistu. Měl jsem trochu obavy jak se s materiálem vyrovná nový bubeník Ronnie Bergerståhl, ovšem ten jednoznačně přesvědčil a skladby jako „Rise“ nebo již zmiňovanou „Into The Grave“ vystřihl s ohromným přehledem a navíc nejméně dvakrát tak rychleji než z desky. Výborný, chytlavý set, GRAVE bych mohl vidět snad každý druhý týden.

To KRISIUN jsem viděl live poprvé v životě. A rozhodně to stálo za to, neb brazilská trojice dostála své pověsti strhující koncertní kapely do posledního puntíku. Do karet jim hrál i velmi slušný zvuk, na můj vkus sice až moc intenzivní, nicméně i přesto transparentní a překvapivě čitelný. To se ukázalo jednoznačným plusem zejména v kontextu skladeb z aktuálního alba „AssassiNation“, které je přeci jen o poznání techničtější a poslechově náročnější než ostatní nahrávky KRISIUN. Čistý zvuk pak samozřejmě odkrývá i nejrůznější chyby a nedostatky, ovšem těm se sehraní Brazilci dokázali vyhnout hodně velkým obloukem (za všechno mluvila zejména precizně zahraná „Bloodcraft“). Na podobných akcích jsou mi často proti srsti nejrůznější povídačky o „pravém undergroundu“ nebo „nutnosti podporovat scénu“, ovšem z úst rozcuchaného frontmana Alexe Camarga mi tyhle dobře známé fráze trapné nepřišly, ba právě naopak, čišela z nich jakási dobromyslnost a prostá upřímnost.

Vrchol plodného dne však obstaral hlavní headliner, živoucí death metalová legenda IMMOLATION. Začátek sice zbrzdil mírně utlumený mikrofon, nicméně nejpozději při „Into Everlasting Fire“ (otvírák debutu „Dawn Of Possession“) bylo už vše v pořádku a Dolanův vokál začal konečně prostupovat každým koutem rozpáleného baru Lucerny. Ross i Robert se před vystoupením shodně podivovali nad „divným“, do publika vybíhajícím pódiem, ovšem to fans IMMOLATION mohli jen uvítat, neb možnost prohlédnout si své idoly ze všech možných stran a úhlů rozhodně nemají každý den. Největší odezvu samozřejmě zaznamenaly starší skladby, zejména pak ta nejznámější „No Jesus, No Beast“. Američané však předhodili i několik ukázek z aktuálního, nedávno vydaného alba „Shadows In The Light“. Soudě podle těchto fragmentů se můžeme těšit na ostřejší verzi „Unholy Cult“, což rozhodně není zpráva z kategorie těch vyloženě špatných. I když samozřejmě nepopírám, že bych raději přivítal návrat ke zlatým časům ve jménu „Close To A World Below“. IMMOLATION předvedli výtečný energií nabitý set, přičemž kromě nasazení a agresivity nezapomněli ani pověstnou zčernalou atmosféru, esenciální to složku, která jejich produkci tolik odlišuje od ostatních US spolků.

Death metalový večer v Lucerna music baru nemohu hodnotit jinak než jako velmi vydařený. Jelikož se všechny tři hlavní kapely letos ještě objeví v našich luzích a hájích při příležitosti nejrůznějších festivalů či dalších tour, nedoporučuji příliš váhat s návštěvou. Můžete totiž očekávat hodnotný posluchačský zážitek.